Monarcha

Na nejvyšší horu Alp a Evropy jsme vyrazili počátkem července. Využili jsme naší výborné aklimatizace z nedávné himalájské expedice, předpověď počasí byla slibná a v práci nám v době svátků nečekaně vyšli vstříc. Cestou do francouzského městečka Chamonix jsme vyzkoušeli naše nové autíčko Fordíka. Jenom nás zamrzela nespolehlivost jisté dvojice, se kterou jsme byli domluveni přes internet, že je za příspěvek na benzín svezeme s sebou. Nejenže s námi nakonec nejeli, ale ani nám to neráčili oznámit.

Zvolili jsme trasu přes Švýcarsko a večer už jsme uléhali v kempu v malém městečku Les Houches v údolí Vallée du Chamonix. Aktuální předpověď počasí, která visela na domě horských vůdců v Chamomix, nás nepotěšila, zítra mělo pršet a teprve další den mělo být o něco lépe. Udělali jsme si tedy ve čtvrtek odpočinkový den, proleželi ho většinu ve stanu, na který bubnovaly kapky deště. Nedočkavě jsme však čekali na páteční ráno, zda budeme moci vyrazit nahoru. Zklamalo nás, že nás opět probudil déšť, ale přesto jsme sbalili věci, stan a přesunuli se k lanovce ve vesnici, kde jsme zanechali opuštěné auto. Mezitím nám už přestalo pršet, i když hory se sice ještě pořád schovávaly v mracích.

Mt. Blanc při pohledu ze severu působí majestátně a jeho svahy pokryté rozsáhlými ledovci mu dodávají arktickou krásu. Při pohledu z jihu lze obdivovat jeho divoce rozbrázděné skalní svahy. Úspěšný první výstup na vrchol uskutečnil Jean Jacques Balmat s Michelem Paccardem v srpnu v roce 1786.

Jean Jacques Balmat pohlíží na Mont Blanc

Od té doby tam vystoupaly již tisíce dalších horolezců, jedná se však přesto o náročnou ledovcovou túru v kombinaci se skalním lezením. Nebezpečná je taky nadmořská výška, která může neaklimatizovaným jedincům způsobit velké zdravotní problémy. My jsme pro výstup zvolili tzv. normální cestu prvně vyšlapanou roku 1840. Nevyužíváme lanovek, a tak jsme nejdříve museli vystoupat z Les Houches (1 000 m n. m.) dlouhým pásmem lesů po kroutící se cestě kolem Baraque Forestiere des Arandellys do sedla Col de Mt. Lachat (2 372 m n. m.).

Sedlo Col de Mt. Lachat

Tramway du Mt. Blanc

Pohled do údolí na Les Houches

Zde již začínala nejenom tráva a skály, ale také nudná hodina stoupání po kolejích zubačky Tramway du Mt. Blanc až k její horní konečné stanici ve výšce 2 372 m n. m. Protože bylo stále zataženo a dokonce začalo opět krápat, pohybovalo se u lanovky jenom pár nejotrlejších výletních turistů, kteří tam právě jedním vozem dorazili. Také jsme místní budky využili na svačinku a oschnutí. Naším dnešním cílem se stal bivak Baraque Forestiere de Rognes (2 768 m n. m.). Jedná se o dvoupatrový domeček, vyspí se v něm pohodlně odhadem až 20 lidí na dřevěných prknech. V tento nečas jsme tam však byli sami pouze s jedním osamělým Polákem a sympatickou rakouskou dvojicí. Během večera se nám počasí umoudřilo a my si ještě užili krásného západu slunce nad Alpami a nad údolím Chamomix.

Bivak Baraque Forestiere de Rognes

Bivak s hřebenem k chatě Tete Rouse

Západ slunce od bivaku

Další den byl spíš odpočinkový, čekalo nás z důvodu aklimatizace pouze 400 výškových metrů k chatě Refuge de Tete Rousse (3 167 m n. m.), které jsme zvládli asi za dvě hodinky, a brzy odpoledne jsme již u chaty tábořili ve stanu.

Tete Rouse a hřeben Aig. de Bionnassay

Refuge de Tete Rousse

I zde to však může být nebezpečné, jak dokázala smrt Čecha asi týden po nás, do kterého zde uhodil blesk. Nám předpověď počasí vyšla na jedničku, sluníčko nás dnes provázelo celý den a výhledy byly úžasné. Těšili jsme se na další den na samotný výstup a pozorovali unavené horolezce, jak se vrací z vrcholu.

Aiguille du Gôuter

Stanování u Tete Rouse

Aiguille du Gôuter v zapadajícím Slunci

Noc byla sice chladná, zato jasná a hvězdy nádherně svítily, když jsme vyráželi na vrchol okolo čtvrté hodiny ranní. Moje čelovka vypověděla službu, a tak jsme měli jenom jedno světlo dohromady. Někteří vyráželi ještě mnohem dříve a svítili na skalní stěně Aiguille du Gôuter jako světlušky. 700 výškových metrů jednoduchého lezení po skále místy zajištěné ocelovými lany nám trvalo necelé dvě hodiny. Feratová a ledovcová výbava jsou však samozřejmostí.

Pověstný kuloár na Gôutru

Jednoduché lezení na Aiguille du Gôuter

Sluníčko se nám zatím také probudilo, začalo rozehřívat naše zmrzlé prsty a osvětlovat nádherné ledovcové scenérie kolem nás. Od chaty Refuge de Gôuter (3 817 m n. m.) se jedná již o čistě ledovcovou túru s množstvím většinou dobře viditelných trhlin.

Refuge de Gôuter

Východ Slunce na ledovci

Vyšlapaná cesta jde po širokém hřebenu na Dôme du Gôuter (4 304 m n. m.), samotný vrchol však většinou míjí po jižní straně. Následuje mírný sestup po široké pláni do sedla Col du Dôme (4 237 m n. m.) a začíná se stoupat na severozápadní hřeben samotného Mt. Blancu. Asi 100 výškových metrů nad sedlem je na malé skále volně přístupná otevřená chata Refuge Vallot, která slouží jako útočiště při náhlé změně počasí, a kde se také setkávají další cesty z francouzské nebo italské strany.

Dôme du Gôuter

Sedlo Col du Dôme

Refuge Vallot

Grande Bosse a Petite Bosse

Závěrečný hřeben k vrcholu

Výstup vede přes dva pahrbky (Grande Bosse - 4 513 m n. m. a Petite Bosse - 4 547 m n. m.), které se poměrně snadno překonávají, a po úzkém sněhovém hřebínku až na samotný vrchol. Jediným problémem bývá nadmořská výška, zadýchávání se a nutnost četných odpočinků. Na vrcholu není žádný kříž, výhledy na zaledněné či skalnaté Savojské Alpy byly úchvatné.

Na střeše Evropy

Pohled k západu

Pohled na italskou stranu

Ledovec Bosson, sedlo Col du Midi
a vrchol Mont Blanc du Tacul

Špičatý vrchol Aiguille du Midi (3 842 mn.m.) se stanicí lanovky mě uchvátil, mám tam příště slíbený oběd v restauraci.

Col du Midi a Aiguille du Midi

Aiguille du Midi

Ledovcová trhlina

Mraky se začínaly zase honit, a tak jsme začali sestupovat zpět stejnou cestou. Šlo nám to velmi rychle, u chaty Refuge de Tete Rousse jsme sbalili stan a přespali opět v bivaku. Tentokrát nás tam již bylo více, počasí mělo vydržet několik dní a spousta lidí se vydala zdolat vrchol. Doslova jsme z těchto obložených hor utíkali, protože od lanovky se dopoledne vyvalily davy turistů. Na rozdíl od stoupání jsme si mohli vychutnávat daleké výhledy.

Večerní pohled na Aiguille du Midi

Údolí Vallée du Chamonix

Úspěšné zdolání vrcholu jsme večer v Chamomix oslavili výborným sýrovým fondue s francouzskou bagetou a zmrzlinou. Náš volný čas se blížil ke konci, rozloučili jsme se překrásnými horami a za jeden den odjeli zpět do placatých Čech.